Moje radost

Vždycky jsem byla taková, že jsem si přála mít velkou rodinu. Protože mám opravdu ráda děti, takže jsem si řekla, že když mám ráda opravdu hodně děti, tak taky budu dobrá máma. Jenomže jak už to tak bývá, že když člověk něco chce, tak se to nemusí vždycky splnit. Bohužel i když jsem měla přítele už asi čtvrtým rokem, tak jsme se dva a půl roku snažili o dítě. Bohužel jsem ale stále nemohla otěhotnět. Ani nevíte, jak mě to opravdu hodně trápilo a byla jsem z toho velice nešťastná. Takže jsem příteli řekla, že se budeme snažit ještě alespoň rok a potom to už budeme řešit s lékaři.

Vždy jsem chtěla dítě.

Ale bohužel jsem ani během roku neotěhotněla a já jsem už začínala bohužel doufat, že asi děti mít nikdy nebudu. Nechtěla jsem si ale nechat připustit fakt, že bych třeba například já byla neplodná. A stále ve skrytu duše jsem doufala, že je vina na straně přítel, i když za to jsem se styděla, že si tohle přeji. Jenomže jsem si řekla, že bych se asi zbláznila, kdybych například já byla neplodná. Ani nevíte, jak moc si přeji mít dítě. Naštěstí ale všechno později dopadlo skvěle. Protože bohužel jsem měla ucpané vejcovody, takže jsem nemohla otěhotnět klasickou cestou. Takže byl na řadě chirurgický zákrok.

Děti jsou moje radost.

A operace byla opravdu hodně bolestivá, ale všechno mám za sebou a nyní jsem už v sedmém měsíci těhotenství. A na dítě se opravdu hodně těším a já doufám, že budu opravdu perfektní máma. Dokonce i můj přítel mi řekl, že se těší na naše první děťátko. A že by chtěl ještě jedno. Ale uvidím, co nám osud přinese a budu jenom doufat, že osud k nám bude velice přívětivý. A opravdu bych si nakonec přála mít tak tři děti. Jsem máma každým coulem, takže u jednoho dítěte zůstat nechci. Ale kdyby to jinak nešlo, tak své jediné dítě bude bezmezně milovat a snesu mu modré z nebe. Vymodlené dítě je vždycky nejvíce milováno.